Starožitné hračky
Kouzlo starožitných hraček je skryto v tom, že zvláštním způsobem odrážejí vzpomínky na dobu, ve které byly vyrobeny. Dnešní masová průmyslová výroba je zcela vzdálena řemeslné zručnosti a dokonalosti tvarů starožitných ručně vyráběných hraček. Krom toho jsou i nositeli pozitivních emocí: každá z nich byla dětmi milována a hýčkána, chráněna a s láskou předávána další generaci dětí. Láska to byla upřímná a silná, protože ceny hraček byly vysoké a děti jich mívaly poskrovnu.
Sběratelství starožitných hraček je poměrně mladým oborem, který se začal ve větší míře rozšiřovat až kolem poloviny minulého století. Vlna zájmu sběratelů starožitných hraček sebou přinesla vydání mnoha speciálních publikací, hračky se postupem času staly atraktivní položkou aukcí významných aukčních domů i součástí nabídky prestižních starožitností. Ceny některých hraček vystupují v posledních letech tak vysoko a jsou o ně vedeny bitvy mezi dražiteli, že mohou úspěšně konkurovat tradičním starožitnostem a jsou i dobrou investicí.
Mezi laiky jsou patrně nejznámější křehké panenky s porcelánovými hlavičkami a pravými vlasy oblečené podle dobové módy. Ale nesmíme zapomínat na hračky pro bohaté chlapce, jakým byly na konci 19. století vláčky poháněné pravou párou, parní stoje či luxusní medvídci, hračky s uloženými strojky uvnitř či i plechové a sádrové figurky s vozíky.
Plechové a odlévané hračky odrážely v miniaturizované podobě technologický pokrok své doby, pára, elektřina a magnetizmus se běžně využívaly pro pohon dokonalých modelů.
Starožitné panenky s porcelánovými hlavami
Tyto typicky dívčí hračky se našly už mezi antickými památkami. Pro sběratele jsou atraktivní panenky pocházející ze 17. století a mladší. Starší kusy jsou na trhu vzácné a patří spíše do muzejních sbírek. Byly nejčastěji dřevěné, vysoustružené, s lněnými vlasy a namalovanými obličeji, realisticky vyřezanými končetinami a náznakem ňader. Významní výrobci celodřevěných panenek byli ještě v 19. století např. firma Grodnertal v Tyrolsku s kloubovým pasem či Ellis, Joe a Mason plus Tailor ze Springfieldu či Schoenhut z Filadelfie. Francie dominovala ve výrobě panenek s biskvitovou (porcelánovou) hlavičkou. Asi od roku 1860 do roku 1880 se v několika dílnách vyráběla půvabná panenka se skleněnýma zavíracíma očima a tělem z kozinky, které se dnes říká Pařížanka, určená pro děti z bohatých rodin. Každý kus měl na hlavě umístěno výrobní číslo a iniciály, nebo se razítkovalo tělo. Zdokonalením Pařížanky pak vznikla luxusní panenka Bébé, vyráběná např. firmami Jumeau, Bru a Steiner a dalšími, do kterých byl u nejdražších modelů zabudován fonograf se záznamem mluvení a zpěvu. Na konci století se francouzští výrobci v boji proti německé konkurenci spojili do syndikátu SFBJ, který vyráběl panny až do dvacátých let 20. století, avšak v posledních dvaceti letech již kvalita klesala vlivem masové produkce (výrobní čísla 60 a 301).
Němečtí výrobci panenek předčili francouzské na konci 19. století. Jejich neznámějším představitelem byl Armand Marseille, ruský emigrant s francouzským jménem, který vyráběl jak panny s hlavou a rameny z jednoho kusu, tak kloubové panny s oddělenou porcelánovou hlavou, ale i tzv. charakterové panenky, které byly zřejmě modelovány podle skutečných dětí a představovaly děti, batolata i miminka. Další slavná německá značka je Kamer–Reinhardt, která vyráběla jak klasické panny, tak slavné charakterové panenky, které dostávaly jména podle skutečných dětí, které jim byly modelem. Měly dřevěná těla s příměsí a kloubové spoje (výrobní číslo 100) a jsou mezi sběrateli velmi žádané. Dalšími známými výrobci byla firma Heubach.
Zajímavou a vzácnou skupinou jsou panenky voskové. Původem patrně z Itálie, obliby dosáhly zejména v Anglii, od roku 1850 je vyráběla například firma Pieroti, bývají značeny razítkem distributora a mají štíhlé tělo a pravé světlé vlasy, firma Montari vyráběla naopak brunetky. V Německu byly v 19. století vyráběny panenky z papírmašé, který se máčel ve vosku.
Starožitní medvídci
Je téměř neuvěřitelné, že nejoblíbenější dětská hračka je stará teprve málo přes sto let. První látkoví medvídci se objevili až na počátku dvacátého století a o prvenství se dodnes vedou spory. Američané mají svého Teddy, který byl namalován C. Berrimanem podle medvěda, kterého odmítl zabít na lov prezident Theodor Roosevelt. Podle kresby ho začal vyrábět M. Mitchom v New Yorku kolem roku 1902. Přibližně ve stejnou dobu přišel na svět slavný plyšový medvídek Steiff v Německu v dílně Margaret Steiff, která původně vyráběla medvědy na kolečkách z hnědé pytloviny a tančící medvídky. Poznáte ho podle trojúhelníkovité hlavy, kulatých uší a výrazně vystouplého čumáku, dlouhých paží a nohou „do špičky“ a hlavně podle cínového knoflíku, který medvídci mají v uchu, nejstarší knoflík je zespoda opatřen kódovaným bílým štítkem, později červeným a ve 30. letech žlutým. Barvy mohou být různé, béžová, černá, bílá, skořicová i hnědá a dokonce i červená a oranžová. Další slavnou medvídkářskou firmou byla firma Bing v Norimberku, která vyráběla medvědy s kvalitní výplní a otočnými klouby. Opatřovala své výrobky štítkem GBN, později BW a proslavila se mezi sběrateli hlavně medvědy s mechanikou, kteří chodí, lezou nebo se převalují. Anglii reprezentovala například firma Chad Valley založená již roku 1823 na výrobu hygienických hraček, jejíž medvídci jasu značeni pocínovaným knoflíkem s názvem firmy a látkovým štítkem. Itálii reprezentuje firma Lenci založená až roku 1923, která vyráběla spíše látkové panny, pieroty, harlekýny a dámy s dlouhýma nohama. Medvídci bývají často ozdobou aukcí starožitností, nebo jsou prodáváni na specializovaných aukcích.
Plechové hračky
Plechové hračky nejlépe zachytily technický vývoj, kterým lidstvo v posledních stoletích prošlo, od kočárů tažených plechovými koníky přes motorové automobily a tramvaje a lokomotivy po lodě, letadla a vojenské stroje. Z domácích dílen se výroba postupně přemístila do továren a stala se gigantickým průmyslovým odvětvím. U nás byla patně nejznámější německá firma Marklin. Ale i velké firmy začaly vyrábět zmenšeniny svých výroblů pro děti, např. firma Singer šicí stoje či firma Citroen dětská autíčka. Ceny zachovaných a neponičených hraček na současném trhu jsou vysoké.
Zvláštní kategorii pak tvoří cínoví vojáčci, kde jsou nejvzácnější kusy z 18. století. Je však známo, že již Ludvík XIV. vlastnil miniaturní armádu ze stříbra, kterou mu vyrobil stříbrotepec Merlin. Vojáčci bývají nejčastěji vyrobeni ze směsi cínu a olova či olova.
Hry
Tištěné deskové hry jsou naopak daleko starší, než by laik předpokládal. Začaly se objevovat již na počátku 18. století jako další produkt nakladatelů knih. Tvrdý papír býval podlepen plátnem a v 19. století se objevily hry s mravním ponaučením. Do této kategorie lze zařadit i miniaturní divadla, stínová či maňásková, která se prodávala již na konci 18. století. Na počátku 18. století britský kartograf Spilbury vynalezl skládací hlavolam, který byl předchůdcem dnešních puzzle.
Obor starožitných hraček je velmi široký a zajímavý a každý si zde najde něco, co mu připomene jeho dětství. Hračky se objevují v některých obchodech se starožitnostmi (např. našem obchodě Alma Antique), na aukcích i na burzách. Jejich sběratelé vynakládají veliké úsilí, aby získali zajímavé přírůstky do sbírek.
Ing. Simona Šustková, prezidentka Asociace starožitníků
Alma Antique, aukční dům Valentinum
