Český granát ve starožitném šperku
Na počátku nového roku, kdy je země zachumlána v ledovém příkrovu a noc má ještě vládu nad bílým dnem, si v našem zastavení se starožitnostmi pojďme povídat o magických rudých kamenech, které jsou naším národním pokladem. O kamenech, ve kterých je ukryta síla a žár, které se těší oblibě od dob Skytů ze 6. až 4. století před Kristem, o českých granátech.
České granáty vyneslo žhavé magma z hloubky 35 km před miliardou let a po vychladnutí a zvětrání horniny se koncentrovaly v sedimetech toků. Jsou jedinými drahokamy, které se objevují na venkovském i měšťanském oděvu, v císařských klenotech i na prstech prostých dívek, ve všech vrstvách českého obyvatelstva. Národní obrození prosadilo český granát za mineralogický symbol Čech a toto povědomí, které má své kořeny v rudolfinské době a které přijal celý národ, je s ním spojeno až dodnes.
Chemicky je český granát pyrop a toto pojmenování vystihuje jeho ohnivě rudé zbarvení – řecky „propos“ znamená „podobný ohni“. Ložiska pyropů v Čechách jsou známa již od dávné minulosti, nacházejí se na jižních svazích Českého středohoří a v okolí Jičína, Nové Paky a Kolína. Velikost krystalů jen ojediněle přesahuje 10 mm, i když je zaznamenán i pyrop velkosti holubího vejce a v rudolfínských sbírkách byl kámen velikosti 18×35 mm. Další známou lokalitou je v současnosti Jihoafrická republika, kde se těží kameny větší než u nás, různých odstínů, a dále jsou menší lokality výskytu v Rusku, USA či Africe.
Granáty bývají zejména v současných špercích často nahrazovány almandiny, které jsou v přírodě rozšířenější a vyskytují se ve větších krystalech, což umožňuje velké brusy. Přestože jsou almadiny známy a oblíbeny již od starověku a nacházejí se i na našem území, slavné krvavě zářící české šperky byly vytvořeny z pyropů – českých granátů.
Organizovaný sběr granátů začal již v raném středověku mezi 6. a 8. stoletím. Zlatnické dílny začaly využívat granáty ve 13. století za Karla IV. Ojedinělé památky jsou dochovány od druhé poloviny 14. století, jako relikviáře či ozdoba liturgických předmětů, zejména stříbrných kalichů. Český granát je i na korunovačním kříži Přemysla Otakara I., který je uložen v Regensburku v pokladnici dómu. Cestku ke slávě nastoupil český granát za Rudolfa II., který uplatnil předkupní právo panovníka na obzvlášť velké kamny a významně podporoval brusiče a hledače kamenů a dovezl mnoho brusičů z ciziny. V 18. století, kdy naše naleziště byla jediná na světě, se staly granáty natolik módním artiklem, že Marie Terezie vydala roku 1762 zákaz vývozu kamenů ze země, čímž se snažila ochránit monopol zpracování pro Čechy Docílila toho, že se u nás začaly granáty ve velké míře brousit i zpracovávat. Společnost v 19. století, v období klasicismu a biedermeieru, byla granátovým šperkem okouzlena a právě z této doby pocházejí nejzajímavější šperky, se kterými se můžete setkat v našich starožitnictvích. V Turnově vznikla slavná šperkařská škola, granátové šperky zazářily na průmyslové výstavě v Londýně a vyvážely se do celého světa. Po roce 1840 stoupl vývoz do ciziny ještě více a roku 1866 se zalíbily granáty pruským vojákům, kteří je kupovali na památku a stali se tak neúmyslně propagátory našeho národního kamene. Jejich snahu ještě završili zahraniční návštěvníci našich lázní, kteří si odváželi šperky do všech stran světa. V osmdesátých letech brousily kameny celé vesnice a turnovští a pražští klenotníci vyráběly ostošest. Bohužel to bylo někdy na úkor kvality, snižovala se ryzost zlata i elegance původně vkusných vzorů.
Na konci 19. století se začaly šperky vyrábět i průmyslově. Do módy se dostaly motýli, brouci, květiny a lidové ornamenty, počátkem dvacátého století se projevila v dekorech secese a později art deco. Průmyslová výroba ovlivnila i obchod, vznikaly nabídkové katalogy a vzorníky šperků.
Granátové šperky se vyráběly ze zlata a stříbra, ale v 19. století i ze slitiny mědi a zinku, která se jmenuje tombak. Šperky, které si mohou zájemci zakoupit ve starožitnostech, bývají buď z období biedermeieru, kdy se vyráběly zejména závěsy a náušnice a kameny byly osazovány do foukaného zlata, nebo z poloviny 19. století v historizujících slozích, zejména ve stylu 2. baroka, představované planoucími barokními brožemi, těžkými závěsy a náušnicemi, často kombinovanými s říčními perličkami.
Nejvíce šperků na trhu je z přelomu 19. a 20. století. Pozorný pozorovatel může pozorovat, jak se měnil brus, dekor o technika osazení kamenů. Jeden rys je však společný, barva a záře drobných kamínků, která je nenapodobitelná.
Šperky z našeho českého granátu se cenově pohybují od několika set korun po desítky tisíc. Kráse starých granátů se většina nových šperků z tohoto kamene nevyrovná. Mnohdy je používán dovozový kámen a na designu i provedení je vidět vliv masové produkce.
Nejstarší sbírka šperků s českými granáty v České republice se nachází v Třebenicích, malebné vesničce v Českém středohoří, kde bylo velké naleziště granátů. Pokud si uděláte na toto místo výlet, můžete se nejen seznámit s těžbou a technologiemi zpracování těchto kamenů, ale před budovou muzea si je můžete sami nasbírat. Základem expozice založené v 19. století je sbírka zdejšího lékaře a vlastence MUDr. Paříka, ale největší ozdobou jsou granátové šperky mladičké milenky Goethovi Ulriky von Levetzow s největším brusem pyropu o hmotnosti 13,2 karátu. Zajímavou sbírku můžete najít v Muzeu Českého ráje v Turnově, v Moravské galerii v Brně nebo v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
Ať už se vydáte po muzeích či obchodech se starožitnostmi, vášnivost a oheň ve starých granátech vám spolehlivě vyrazí dech. Ve starožitných špercích naleznete zaručeně staré české kameny, které proslavily český šperk po celém světě. A pokud si je koupíte, budou vám nejenom úžasně slušet, ale budete i vy oslavovat a propagovat náš národní kámen, český granát.
Více o špercích na www.valentinum.cz.
Ing. Simona Šustková, prezidentka Asociace starožitníků
Alma Antique, aukční dům Valentinum
