Móda zvaná Art Deco
Pro číslo věnované módě není vhodnějšího tématu ve světě starožitností než právě Art deco. Bylo módní ve své době a je módní doteď. Principy slohu zvaného Art Deco se dokázaly prosadit v modelech slavných návrhářů i v sériové výrobě oděvů, při výrobě drahocenných porcelánových figur i levného nádobí a v návrzích nejdražších šperků od Cartiera i v masové výrobě bižuterie. Byl to sloh pro krále, který vplynul i do života obyčejných lidí.
Období mezi dvěma světovými válkami bylo rozporuplné. Byla to doba jazzu, swingu a charlestonu, Holywoodu, Velké hospodářské krize, krachu na Wall street a finančních pádů, ale i doba bujného života a veselí, který se snažil nevnímat hrozbu blížící se války. Z tohoto období krizí, sklíčenosti a nadějí se zrodilo náhle něco nového, krásného, co povzneslo lidského ducha, zcela nový styl designu a dekorace, poslední slavný styl v historii dějin umění, Art deco. Se svou ryzí ale současně promyšlenou jednoduchostí naplnil uživatele pocitem blahobytu a luxusu.
Název je odvozen od Exposition des Arts et Industries, výstavy probíhající v Paříži v roce 1925. Jednalo se o rozsáhlou přehlídku užitého umění, krásného umění, výstavu obrazů a fotografií, módní a kadeřnické přehlídky, divadelní a filmová představaní, to vše v téměř 150 samostatných pavilonech na obrovské ploše v samém srdci Paříže mezi Palace de Concorde a Eiffelovou věží, přes Sienu po Grand Palais, francouzské pavilony byly umístěny na Esplanade de Invalides a na bárkách pod Pont Alexandre byly předváděny módní návrhy Paula Poierta. Není divu, že výstava oživila francouzský design a dala zásadní impuls k rozšíření stylu Art deco po celé zeměkouli.
Byl to styl v pravém smyslu slova, který zasáhl všechny složka každodenního života po celém světě, architekturu, všechny formy umění a uměleckých řemesel, čerpající z abstraktního designu a významu čistoty barev pro barvy samotné. Objekty byly původně vytvářeny z luxusních materiálů. Ale jak styl prorůstal do masové výroby, začalo se zcela přirozeně vyrábět z levnějších materiálů. Do art decových návrhů interiérů, dekorací, nábytku i oděvů značně zasáhlo orientální umění,mexické i jihoamerické umění, umění severoamerických indiánů a egyptské prvky. Tyto zdroje otevřely možnost odvážnému designu, čistým pevným liniím a jasným oslňujícím barvám. Art deco bylo nakonec vidět všude. Zasáhlo totiž do století mechanizace, strojů, techniky a používalo jako zdroje inspirace dokonce i strojní design, tvary aut, letadel, obrysy lodních okének a vnitřky strojů. Urychlilo použití plastických hmot, bakelitu a chromu. Směs všech těchto vlivů učinil Art deco takovým, jakým je.
Art deco je mezi lidmi známé především díky malým objektům, jakými jsou platinové šperky s diamanty, textilie, keramika či charakteristicky vypadající skleněné objekty, skutečně oslňující jsou však budovy a další velké objekty, kde se nejlépe předvedly možnosti tohoto slohu. Stačí si představit například Chrysler Building v New York city. Výšková budova, jakých je v tomto městě desítky, dostává díky tomuto slohu dravý vzlet, kterým se díky odstupňovaným obloukům s vloženými šípy strmou špicí doslova „drápe“ do nebes a není možné si ji splést s čímkoliv jiným. I Praha si v tomto ohledu nezadá s Londýnem, Paříží či americkými velkoměsty, díky architektům Pavlu Janákovi, Josefu Gočárovi, Františku Kyselovi a dalším. Janákův Palác Adria na křižovatce Jungmanovy a Národní přitahuje pohledy všech, kteří se na budovu podívají zprvu jen náhodou, stejně jako Gočárova Legionbanka na Příkopech.
Pokud by se člověk rozhodl seznámit s nábytkem tohoto slohu, měl by začít v Metropolitním muzeu v New Yorku či v Musée des Arts Décoratifs v Paříži, kde je většina zachovalých exemplářů tohoto slohu. Ceny tohoto nábytku od významných světových návrhářů by se dnes pohybovaly řádově ve stovkách tisíc dolarů, pokud by ovšem vůbec byly k mání. Ceny jsou vysoké nejen díky faktu, že se jedná o jedinečné kusy, ale též pro jejich dokonalé řemeslné zpracování, které by dnes těžko někdo dokázal napodobit. Nábytek stylu Art deco je poslední kapitolou řemesla uměleckých truhlářů. Používalo se nejen exotické drahé dřevo, eben, palmové dřevo, dřevo ambonya, ale i perleť, mušlovina, slonovina, želvovina, stříbro či zlato. Vliv tohoto slohu se ve zjednodušené formě otiskl do celého dalšího vývoje designu.
Daleko jednodušší by bylo zaměřit se na sběratelství drobných předmětů denní spotřeby, jakými jsou stolní nádobí, příbory, svícny, kokteilové šejkry, lampy, vázy, pudřenky, popelníky či cestovní necesery, které jsou pro amatérského sběratele snadno dosažitelné. Byly vyráběny po tisících a dodnes je možné je koupit i v Čechách ve starožitnostech či bleších trzích.
Skvěle se vliv Art deca díky kombinací nezvyklých materiálů promítl do výroby bronzových soch a sošek s hlavičkami ze slonoviny (Preiss, Chiparus, Lorenzl), nebo jejich levnějších kopií z lacinějších materiálů. Tyto předměty jsou k vidění a k zakoupení i na našem trhu a jsou skvostnou interiérovou dekorací a investicí zároveň. Stejně rozmanité jsou i krbové hodiny nejrůznějších tvarů a materiálů, nezvyklé a často bizardní, vždy však fascinující.
Nejvíce se uplatnil sloh Art Deca ve výrobě keramiky a porcelánu. Snad v každé zemi vznikl něčím charakteristický styl, návrhům se věnovali slavní umělci. Totéž lze říci o skle.
Pro elegantní společnost dvacátých a třicátých let minulého století byla přirozenou součástí života móda. A protože Art deco byl totální sloh, který se stal současně i módním stylem, nemohl se jeho vliv vyhnout ani oblékání. Z fotografií Pisacca a Jeana Coteaua či z filmového plátna dobových filmů vidíme, jak se modely měnily. Na počátku dvacátých let, kdy byl svět poznamenán ekonomickou krizí, došlo k zásadnímu zlomu, mladí začali zkracovat sukně i kalhoty a na hlavy nasadili bezpohlavní čapky. Ženský oděv jakoby skrýval v řaseních na prsou a bocích ženské tvary. Vliv Holywoodu a charlestonu postupně ovládl svět. Základem módy byla tzv. sack-linie, rovná košile se dvěma švy na bocích, kterou členil jen uvázaný pásek. Večerní, denní a společenské šaty se lišily jen materiálem. Živůtek se otevřel do hlubokých výstřihů a po mnoha desetiletích ženy odhalily paže. Tyto ryze ženské prvky se aplikovaly na mladý zjev neurčitého pohlaví. Ženy – garconne se začaly uplatňovat ve všech profesích, sportovaly, kouřily, tančily charleston a foxtrot. Ideálem se stala vysoká štíhlá bezpohlavně vypadající žena typu Grety Garbo, ostříhaná na krátko, s neobvyklým kloboučkem, s malými, rudě namalovanými rty a vyholeným obočím. Nahé odhalené nohy, ten nevídaný jev, si vyžádaly výrobu průsvitných punčoch v tělových barvách a elegantní vystřižené boty z jemné kůže. Velkou roli hrály šperky, korále a nápadná bižuterie. Ve třicátých letech se dostavila reakce na módu garcone a francouzské haute couture začíná prodlužovat sukně, večerní šaty padají opět až na zem, vlasy se prodlužují a kadeří. Dvacátá a třicátá léta byla dobou nástupu slávy Coco Chanel, Niny Ricci, Jeane Lavinové, Worthe či Paula Poireta, Paříž zcela vládla módě. Mnoho slavných umělců navrhovalo textilní design, který přinesl zásadní nové prvky jak do vzorů interiérových textilií tak do vzorů oděvů.
Velkými změnami prošel i šperk. Velká šperkařství jako Cartier, Boucheron, Laique, Fouquet, van Cleef, ti všichni podlehli zákonitě vlivu Art deca i změnám ženské módy, která si vyžádala zcela nový typ šperku. Účesy z krátkých vlasů si žádaly nový typ jehlic a hřebínků, jednoduché šaty se daly zdobit sponami a jehlicemi, jednoduše střižené šaty s velkými výstřihy a nahými pažemi volaly po nápadných náramcích a náhrdelnících. Použití platiny, která je daleko pevnější než zlato, dovolilo redukci uchycení kamenů, jejichž pestrost vytvářela rej barev a kontrastů. Od drahých diamatů, safírů a smaragdů přes onyx, eben, chrom, plastické hmoty, lapis lazuli, korál, nefrit, želví krunýř, černé jantary – materiály byly stejně různorodé, jako typy vyráběných šperků. Art deco dosáhlo ve šperkařství naprostého vrcholu tohoto stylu.
Ing. Simona Šustková, prezidentka Asociace starožitníků
Alma Antique, aukční dům Valentinum
